Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5640/2015, dospěl k závěru, že dlužník má právo se po navrhovateli domáhat náhrady újmy vzniklé podaným šikanózním insolvenčním návrhem, a to i újmy způsobené zásahem do dobré pověsti právnické osoby.
Dle soudu může insolvenční návrh obsahující nepravdivé údaje závažně zasáhnout do dobré pověsti právnické osoby a tím jí způsobit imateriální újmu. Takovýto zásah do práv může dle rozhodnutí soudu nastat i za situace, kdy informace o zahájení insolvenčního řízení nebyly uveřejněny v tisku, či zpravodajských portálech nebo jiných médiích.
Nejvyšší soud v rozhodnutí zdůraznil, že takovýto insolvenční návrh zpochybňuje samotnou podstatu dobré pověsti podnikatele, a sice jeho schopnost včas a řádně plnit své závazky.
Soud konstatuje, že je-li proti podnikateli podán šikanózní insolvenční návrh, resp. návrh obsahující nepravdivé údaje, jsou tyto informace o zahájení řízení, jakož i obsah návrhu ihned dostupné široké veřejnosti prostřednictvím rejstříku. Se zahájením řízení jsou dále spojeny i jiné účinky, mimo jiné omezení dlužníka při nakládání s jeho majetkem.
Nejvyšší soud uvádí, že pokud bylo insolvenčním návrhem, který byl odmítnut vinou navrhovatele, neoprávněně zasaženo do dobré pověsti právnické osoby, může se tato osoba domáhat vedle způsobené škody i přiměřeného zadostiučinění.
Zadostiučinění v penězích je možné přiznat tehdy, pokud se nepeněžitá forma zadostiučinění, zpravidla omluva, nejeví jako dostatečná a účinná pro odčinění způsobené újmy.
Dle Nejvyššího soudu je třeba při určování závažnosti způsobené újmy, kromě jiného, vzít v úvahu i postavení dotčeného podnikatele na trhu – čím známější a významnější podnikatel, tím bude způsobená újma na dobré pověsti zpravidla závažnější. Při posuzování závažnosti přitom není rozhodné, zda vznikla i samotná škoda na majetku.
Mgr. Edita Borščová